My Diary

Sayonara BMK!

26. října 2012 v 9:04 | Sayuri†Emi
Tak a je to! Právě jsem zrušila fórum na kterém jsem tak tvrdě pracovala.
Jednoho času bylo opravdu hodně populární, alespoň mezi zasvěcenými. Ta doba je však už dávno pryč a já už nemám pořádně čas ani na blog, natož na fórum, které mi v aktivní době zabíralo opravdu hodně času.
Musím přiznat, že mi trvalo hodně dlouho, než jsem konečně potvrdila to zrušení.
Je mi to líto, to přiznávám a je to škoda ale nemělo smysl ho ještě udržovat v chodu. Mělo přes 250 členů a skoro 50 000 příspěvků a to vše během dvou let. Docela dobré statistiky na to, že bylo o celkem neznámé rockové kapele.
Vím, že je tu pár lidí které to opravdu zamrzí až zjistí, že fórum už neexistuje...
Ale to není konec světa, ten má přijít až za dva měsíce.
Nevím co dalšího k tomu říct, prostě jsem jen měla potřebu to někam napsat.
Bye Bye...

Moje první a poslední zkušenost

15. října 2012 v 12:06 | Sayuri†Emi
Obvykle na téma týdne nereaguji ale tohle mě zaujalo. Vzpomněla jsem si na mou první zkušenost s alkoholem, kterou jsem zažila už před dlouhým časem ale stále si to pamatuji, jako by se to stalo právě včera. Zcela nesmazatelně se mi to zapsalo do paměti. A jsem tomu ráda.
Zaprvé tím mohu bavit přátele a za druhé, jsem se tak nadobro vyhnula metle zvané alkohol!
Jen jednou v životě, jsem vypadala tak jako ti opilci, které občas potkávám na ulicích a není to zrovna hezký pohled.
Zrovna nedávno, cestou z práce jsme jeli s kolegou v autě a přímo uprostřed křižovatky jsme na jednoho takového ubožáka narazili. Seděl tam jak dědeček hříbeček a nohy nechtěly poslouchat. Ze všech stran stály auta a čekaly, až se konečně odkutálí ke kraji.
Někomu to příjde k smíchu ale mě to moc vtipné nepřipadá. I když musím přiznat, že když jsem tehdy byla opilá já, taky mi to bylo jedno.
A teď už k té mé zkušenosti.
Co stojí za zmínku je, že jsem možná jedna z mála, kdo byl tak nehorázně nametený a přitom si pamatuje každý detail z toho co se stalo. Znám lidi, co mají totální okno i po pár pivech.
Jo, byla to docela legrace...
Jednoho krásného, prázdninového dne, přišel jeden kamarád z nápadem, že ukradne svému otci lahvinku červeného, domácího vína a trochu se napijem. Jelikož jsem v mých nevinných čtrnácti letech, ještě neměla žádnou zkušenost s alkoholem, nadšeně jsem souhlasila. Ostatní taky nebyli proti.
Jenže každá z mých kamarádek si jen cucla a dost. Kdežto já jako statečná skautka, jsem se do doho pití pořádně opřela. Po pár hodinách jsem skončila ve skomírajícím denním světle sama, opilá ve společnosti dvou kamarádů na místní autobusové zastávce. Kde mě později našel můj o rok starší bratr. Musím se smát pokaždé, když si na to vzpomenu.
"Co tady děláš?" Ptal se s očima do široka otevřenýma a cloumal se mnou ze strany na stranu.
"Nic, piju.. Dáš si taky, he he.." To byla má inteligentní odpověď, podepsaná širokým, opilým úsměvem.
"Jdeme domů!" Nakázal a škubnul se mnou aby mě postavil na nohy, přitom si vražedně měřil mé společníky.
Ani jsem se nebránila a poslušně jsem klopýtala za ním. Jenomže jsme neušli ani padesát metrů a milý bratříček se zastavil s tím, že takhle domů nemůžu. A tak začala má lekce na kterou do konce života nezapomenu. Z počátku mě jen nekonečnou dobu prováděl po vesnici jako klisnu a doufal, že takto ze mě ten alkohol vyprchá. Nepomohlo!
Tak přišel s nápadem, že mě trochu polijí studenou vodou. A tak začali s těmi mými (rádoby kamarády), běhat k nám na zahradu pro smradlavou vodu ze špinavého sudu a polili mě asi pěti vědry. Opět nepomohlo! Jen mi byla strašná kosa! Děkuji bohu za bratrovu prozřetelnost, že mi před tou vodní kůrou ještě svlékl svetr, který jsem si od něj asi po hodině další procházky, konečně vyprosila.
Po dalších zhruba deseti minutách, to můj bratr konečně vzdal a rozhodl se mě vzít domů i přes to, že jsem nebyla o nic víc střízlivější než předtím. Dotáhli jsme domů a ještě než jsme vešli dovnitř, se kamarád který tuhle kalamitu celou spískal, vyjádřil se svou obavou, že ho jeho otec zabije až se dozví, že jsem se takhle skoulovala z jejich vína. Na to, jsem se na něj otočila a ujišťovala ho, že budu mlčet jako hrob a že se nemá čeho obávat. A skutečně jsem to nikdy neřekla... Až teď. :-))
Později, zatím co jsme šli po schodech v hale, mi můj bratr vážně kladl na srdce ať mě ani nenapadne, jít za naší mamkou do pokoje a ať zapadnu rovnou do toho našeho, který se nacházel přímo naproti schodišti. Poté rychle odběhl, aby nějak omluvil náš pozdní příchod domů.
Nedovedete si představit to zděšení v jeho obličeji, když jsem po pár minutách vpadla do pokoje naší drahé maminky. Jen si bezmocně schoval obličej do dlaní a odevzdaně povzdechl. :-)
Moje matka po mém náhlem příchodu, jen zvedla oči od knihy kterou právě četla a klidně pronesla. "Tohle si ráno vyřídíme." A to bylo od ní vše.
"Rozkaz!" Křikla jsem vesele a přitom jsem nepovedeně zasalutovala, zatímco se mě šatní skříň snažila udržet ve vzpřímené pozici. Poté jsem odvrávorala na chodbu a dále na záchod, poněvadž jsem začala pociťovat podivné bolení v břiše. Později na záchodě, když jsem se pokoušela zvrátit obsach mého žaludku do záchodové mísy ale neměla jsem odvahu strčit si prsty do krku, přišel můj bratr s prostým dotazem, "Co to děláš?!
"Snažím se blejt, nevidíš?!" Odpověděla jsem skoro naštvaně.
Pokrčil rameny a odešel a nechal mě mému trápení.
Ale jen na chvíli! Moje maminka mu totiž poradila, aby mi namíchal vodu se solí a nechal mě to vypít. V živodě jsem nezažila rychlejší šavli, než pomto soném roztoku! Až se budete chtít někdy vyzvracet, doporučuji, tuto metodu.
Sklenice ve které to namíchal, skončila rozbitá na podlaze i se zbytkem vody a soli.
Když jsem se konečně dostatečně vyzvracela, dopotácela jsem se za doprovodu mého bratra do koupelny, kde jsem si bez váhání vlezla rovnou do vany. Když jsem se konečně usadila a pustila na sebe vodu, bratr jen protočil oči a zeptal se, "Co to zase děláš?"
"Se myju, ne!?" Pronesla jsem odpověď, jako by bylo úplně normální, mýt se v oblečení a v botech. Na to už můj sourozenec neměl nervy ani slova a tak si umyl ruce, zuby a šel spát.
Co se dělo pak, si už nepamatuji. pamatuji si jen jak jsem se probudila sedíc na zemi, opřená o vanu v mokrém oblečení a byla mi děsná zima. Kromě toho mi bylo strašně zle a hlava mě bolela jako střep. Tomu říkám opice!
Svlékla jsem se a tentokrát už jsem se sprchovala bez oblečení. Když jsem později v pyžamu vklouzla do postele, tiše jsem si přísahala, že už nikdy nebudu pít.
Nevím, jestli bych to skutečně dodržela, kdybych nezažila to, co přišlo o hodinu později!
Do postele jsem se dostala ve tři hodiny ráno! A moje drahá maminka, ve čtyři hodiny ráno vstávala do práce. První co po probuzení udělala bylo, že mě přišla probudit a nakázala mi uklidit ten "bordel" na záchodě a v koupelně. "A hned!"
Nedovolila bych si mamce vzdorovat. A tak jsem s bolavou hlavou a břichem, asi půl hodiny uklizela naše sanitární zařízení. To však nebylo všechno.
Po tomto ranním úklidu jsem byla povolána do obývacího pokoje, kde už na mě maminka čekala se stokilometrovým seznamem prací, co budu následující den po pitce dělat. Ve zkratce, to byl obrovský, nehorázně těžký nákup, který jsem mohla nakoupit jen ve vedlejším městě a jet tam autobusem, samozdřejmě! A pak úklid kompletně celého domu a ještě uvařit oběd! Přesněji, zeleninovou polévku, pečené kuře a hranolky z brambor, které jsem měla nakopat na naší zahradě! Můj soused se královsky bavil, když mě sledoval jak kopu brambory a mě bylo do breku, když skoro každy brambor skončil vejpůl!
Byl to den hrůzy! Ale udělala jsem všechno do poslední drobnosti.
A co bylo pak? Spánek! Skoro dvacetičtyřhodinový spánek!
Pět let! Jsem se alkoholu ani nedotkla! A ještě doteď se mi hnusí! Neříkám, že vůbec nepiju, občas si dám něco sladkého s nízkým obsahem alkoholu a nebo něco míchaného ale i tak, alkohol snáším velice špatně. A vždy mě po jeho požití, bolí celý člověk.
Tohle je má zkušenost, se kterou jsem se s vámi chtěla podělit a můj článek, na téma týdne Alkohol!

My Diary 9.2.12'

9. února 2012 v 16:05 | Sayuri Emi さゆり恵美
Zdravím, všechny málo lidičky, co sem občas zabrousí... (Není divu, že sem nikdo nechodí, když já sama to tady docela flákám.)
Po hodně dlouhé době se opět hlásím, to jen aby jste věděli, že ještě žiju. Před pár minutami jsem se byla podívat na blogy kluků z GazettE a říkám si, že pánové aktualizují blogy asi tak často jako já.
Takže vlastně o moc nepříjdu až mi skončí členství v Heresy. Stejně už to není co to bývalo, takže mě to ani nemrzí a nemám zájem si ho znovu obnovovat, za ty peníze to už vážně nestojí!
Například Kai napsal poslední příspěvek 16. ledna a poslední kdo tam něco napsal je asi Reita, který přál Rukimu k narozeninám. Je milej, nikdy nezapomene popřát.
Docela by mě zajímalo, jak si žijou ti jeho papuchalci.

Jinak se nic převratného neděje, snad až na to, že venku je už nějakou dobu pořádný samec! Ta zima mě fakt nebaví a především když je zima! V práci pořád stejná pakárna i když poslední dva dny jsem měla docela výživné.
Pořád mě nepřestává udivovat, jací pitomci se na tomto světě vyskytují a přitom si myslí, jak jsou dokonalí. Blehh...
Nebudu vás unavovat podrobnostmi, jelikož slovník jaký bych přitom použila, by s největší pravděpodobností neprošel cenzurou.
Ach jo, přála bych si abych měla takovou chuť do blogování jako jeden můj známý. Ten pořád něco píše, nechápu kde se to v něm bere. Některé ty jeho uvahy a filozofie o životě a lásce mě vážně dostávají. Někdy se tomu musím smát... Kdybych ho neznala, asi bych mu ty jeho řečičky zobala stejně jako všechny ty slepičky co k němu denně lezou na blog a strašně mu fandí.
Jenže asi ani jedna z nich se ještě nezamyslela nad tím, "jak je možné, že takový pan dokonalý, je pořád sám." "Ach ano, ještě nepotkal tu pravou."
Tím to bude! K smíchu!
Ok, takže tady máte něco na čtení a já jdu teď pohledat nějaké pěkné přání k valentýnu (SMS) Nechcete mi pomoct? Kdyby jste znali nějaké pěkné, budu za něj vděčná.
Budu se loučit a určitě vám nebudu slibovat, že se zase brzy uvidíme, páč nevím kdy se zase ukážu... No, divné slovo (uvidíme) ale co jiného mám napsat?
Bye Bye...

p.s. Hmm, možná by to chtělo nový kabátek....

My Diary 11.11.11'

11. listopadu 2011 v 12:54 | Sayuri Emi さゆり恵美
Yahoo, zdravím všechny lidičky...
Jak se máte? Já se mám ospale. Jsem čerstvě probuzená, asi po čtyřech hodinách spánku, takže ve skutečnosti ještě nejsem probuzená, jen mám otevřené oči...
Moje šelma ta štronza, mě obvykle kolem 12 hodiny budí tak, že mi sedí u hlavy a řve a dneska... Dneska chrápe!! Normálně chrápe!!
Tak ty budeš chrnět, potvůrko podivná?! ... Ahaha... ale reaguje!! XD Mno, jen natolik aby změnila polohu, bestie.
Dneska musím ven, do toho ošklivého počasí... i kdyby se mi nechtělo, protože si dneska musím vsadit! Euromiliony!

Dneska je magické datum! 11.11.11
Ne, že bych věřila, že zrovna dneska si štěstí udělá čas ale už jsem si to slíbila, asi před měsícem, tak to udělám!
A příští rok, až bude 12.12.12 Tak si budu přát, aby nepřišel ten konec světa, který nám slibují na 21.12.12!
I kdyby to měl být jen konec světa, tak jak ho známe. No, dovedete si představit život bez internetu?! Já už ne! I když, pořád by to bylo lepší, než nějaké, "jé, padá hvězda, něco si přej!" Ahaha XDD
Ehm, no jo to byl drsný ftip...
I když podle mého názoru, se lidstvo zničí samo. Arzenálu na to máme dost, bohužel!
Tak to byla taková moje malá úvaha o konci světa...
Mno, když nad tím teď tak přemýšlím, tak to bych ty peníze, které dneska vyhraju měla rychle využít!! První co udělám bude, že poletím do Japonska! Doufám, že až poletím, tak se letadlo nerozhodne zrovna ten den spadnout.

Ó pozor, bestie se probudila a jde se nažrat!......... Jop, měla jsem pravdu! Slyšim zvuky chroupajících granulí... To mi připomělo, že jsem jí slíbila, že dneska dostane masíčko! Tak a už je zase tady... teď mi tady vrní jak cirkulárka!

Ehm, no nic! Jdu si vsadit, koupit nějaké jídlo a dneska se asi budu bavit tím, že udělám nějaký hezký wallpaper s nových scanů Kaie z GIGSu! Už jste je mimochodem viděli? Kdyby ne, tak jsou v galerce!
Jdu! A vy se mějte krásně a dejte si něco dobrého k jídlu...
Bye bye...

Jo a ještě nějaká muzika pro vás! Poslechněte si to, je to krása!!

My Diary 6.11.11'

6. listopadu 2011 v 10:35 | Sayuri Emi さゆり恵美
Zdravím lidičky...
Přemýšlím co budu dnes dělat. Potřebovala bych si vymyslet mějakou zábavnou činnost ale nic mě nenapadá. Vlastně pár věcí mě napadá...
Už včera mě napadlo, že bych mohla zkusit vytvořit nějaké nové wallpapery s klukama z GazettE a každého z nich ozdobit nějakým elementem. To by mohlo být docela zábavné a zajímavé.
Radši bych se bavila jinak, jenže to nemůžu...
Ach jooo... Taky se nudíte tak jako já?
Nic mě nebaví a venku je ošklivo a zamračeno a já nemám nic lepšího na práci, než tady plácat nesmysly, chjo...

Napsala jsem další díl SOULMATE ale není to moc povedený dílek. Potila jsem to ze sebe, jako chřipku.
Možná jsem to raději měla nechat plavat a nechat si to na jindy. Je to divně napsané ale stejně to sem dám, když už jsem to napsala... Takto, mi to můžete pořádně zkritizovat.

Hodila jsem vám sem video z Fantoma opery... Moje oblíbená scénka z filmu.
A včera jsem narazila na jednu písničku, kterou už jsem neslyšela celé roky. Vlastně jsem nikdy nevěděla od koho ta písnička je ale strašně se mi líbila. A teď už to vím, yay!
Samozdřejmě, že ji vám sem vložím, aby jste si ji mohli poslechnout, když budete chtít. XD Ve 2:49 minutě, je houslové solo, které je úplně úžasné!
To bude dnes ode mě asi tak vše... Snad až na ten dílek povídky... Ten si ještě musím rozmyslet, jestli ho sem dám :3
Bye Bye...

My Diary 5.11.11'

5. listopadu 2011 v 10:28 | Sayuri Emi さゆり恵美
Yo, zdravím vás lidičky...
Sice jsem vám v minulém deníčku slíbila, že se ukážu až za tři měsíce ale nuda mě přinutila se nějak zabavít.. a tak proč nepísnout něco do deníčku a nehodit něco na blog.
A taky si něco neuvařit... protože moje bříško se začíná hlasitě dožadovat pozornosti... asi jako moje šelma... Ta se taky ozve jen když něco chce a obvykle to něco, je jídlo!

Jinak u mě celkem nic nového... Takže vlastně ani nemám moc o čem psát a tak si tady jen tak plácám játra. Dnes jsem se byla podívat na blog mého italského přítele a všimla jsem si nového příspěvku, který mi hned při prvním pohledu nějak neseděl a napadlo mě, jestli náhodou při psaní toho příspěvku nebyl mírně pod parou... ale pak mi došlo, že je to tak napsáno schválně.
Bylo to napsáno na způsob nějaké šifry či co a taky nejspíš to má co do činění s nějakým tím cvičením mozku.

Příklad: Zdarhavím vasz lidhičcky, jkas sze máthe a cso jstze melli dncz k obeědu. Jhá jeshteě nich a mámn hdad.

No upřímně, vypadá to jako bych měla v krvi nejmíň tři promile!
Ok, tak kdyby to bylo napsáno v češtině, tak s tím nejspíš nebudu mít nejmenší problém ale v Italštině? To už byl trochu tvrdší oříšek... Ale náhodou jsem to zvládla docela dobře a nepochopila jsem jen pár slovíček.
Jen tak mimochodem, na jeho šifry jsem už celkem zvyklá, stačí si přečíst jeho sms! XD

Jinak, byla jsem se dnes mrknout na DEVIANTART, trošku jsem to tam prolézala a našla pár pěkných obrázků. Takže až tohle dopíšu, tak je sem hodím, ať se můžete taky pokochat... Ne, s Gazette to nemá nic společného! Ale! S Japonskem už jo!
Tak já už vás přestanu nudit a jdu sem nahrát ty obrázky a pak jdu něco sníst! Páč mám hlad!!
Bye Bye folks!

Leave my mind

29. října 2011 v 14:20 | Sayuri Emi さゆり恵美

"Leave My Mind"

Now I really cannot see,
If you were good for me at all
I wanna say, that everything's fine,
But it's not... but it's not
All the times you made me stay,
I see it all so clear today
And I wish I could
Turn back time... turn back time

Déšť - Láska - Bolest

27. října 2011 v 11:26 | Sayuri Emi さゆり恵美

My Diary 25.10.11'

25. října 2011 v 10:22 | Sayuri Emi さゆり恵美
Ahojá lidičky, zdravím všechny...
Ačkoliv je to neuvěřitelné, počítadlo na tomto blogu, mi zatvrzele tvrdí, že sem ještě stále občas někdo zajde i když, jsem tady už dva měsíce nepísla ani čárku. Já vím a mrzí mě to ale v posledních dvou měsících, jsem měla docela dost práce. Každopádně už to mám vše úspěšně za sebou a tak teď budu mít zase více času na nesmysly.

Konečně jsem si i stihla poslechnout nové album od GazettE...
Pane jo, řeknu vám... kluci mě docela překvapili... nejdříve tím katastrofickým TOXIC lookem se kterým přišli. Zlobte se na mě jak chcete, jestli se mnou nesouhlasíte ale FAKT se mi to nelíbilo...
Ta věc co měl Kai na hlavě to bylo jako co? Účes?! A Aoi a Uruha vypadají naprosto tragicky! Chvála bohu, že už na to nebudu muset koukat dlouho, protože mají naštěstí ve zvyku, ten look měnit jak ponožky v létě.

A ohledně samotného alba... řekla bych, že se dost změnil styl jejich hudby. Doufám, že se jim ta změna všem líbí, aby to po čase mezi nimi nezačalo skřípat.
Nejsem si totiž úplně jistá, jestli všichni členové kapely souhlasí s tímto stylem hudby. Kai a Reita jsou podle mého názoru celkem přispůsobiví, takže těm by to nemělo dělat problém ale u kytaristů si nejsem jistá.
Mě osobně se to líbí a písnička UNTITLED mě vážně dostala už na první poslech... Takže, jsem zvědavá, jak se to všechno bude dál odvíjet. To mi připomělo, že bych se mohla zase mrknout na jejich blog, jestli tam není něco nového, dokud jsem ještě členem HERESY.

Jinak, u mě doma se nic zvláštního neděje... NUDA!
Možná bych se mohla zabavit tím, že bych udělala tomuto blogu nový kabátek... snad o víkendu...
Takže, pár čárek jsem tu napsala, svoji povinnost coby blogaře splnila a tak to by bylo asi tak vše. Venku už začíná být docela samec, (radši bych měla samce v posteli...) ale i přes to, vám všem přeji hezký den a mějte se krásně a já se pokusím zase co nejdříve ozvat... Tak ahoj, za tři měsíce, haha...
Bye Bye...

p.s. Možná bych mohla ještě zkusit sesmolit, nějaký článek na téma týdne... "Déšť" Téma jako stvořené pro zamilované romantiki, kteří jsou v posteli sami jako já...
(to "ki" je záměrná chyba, pro ty, co by mě měli chuť mě opravovat... jako například "Ftip."
Ciao!

My Diary 17.7.11'

17. července 2011 v 7:52 | Sayuri Emi さゆり恵美
Zdravím lidičkové, nebudete tomu věřit ale ještě před chvílí, jsem tady měla napsaný obsáhlý článeček a pak jsem udělala "klick" a všechno bylo v "takovém tom dlouhém tmavém tunelu!!!"
Ještě teď mám slušného nerva! Ale navzdory tomu, se té svojí nebetyčné blbosti, musím smát!
A co, že jsem tady psala?
Nic zajímavého. Jen malou omluvu za to, že jsem tady teď několik dní nic nepřidala. A taky to, že jsem včera uklízela celý byt a Rybě čistila akvárko... (Konečně je na ni zase vidět!) A všechno jsem to napsala tak ftipným způsobem... Sakra!
A přemýšlela jsem, co budu dělat dneska...
Jelikož jsem imbecil a vstávám v neděli v půl šesté ráno a pak nevím, jak bych zabila čas.
Když už jsem u toho zabíjení...
Tak se vám musím k něčemu přiznat....
Včera jsem zabila Rajče! A jeho siroty, teď zrají na poličce vedle Ryby!
Ne vážně, co budu dělat?! No, vlastně už mám od včerejška plán.
Bod číslo jedna: Vykoupu šelmu! (s důvěrou teď pochrupuje vedle mě na polštáři, muhehe...)
Bod číslo dva: Ošetřím si všechny utržené rány!
Bod číslo tři: Ostříhám šelmě drápky!
Bod číslo čtyři: Zavolám si pohotovost! XD
Bod číslo pět: Teď to, co jsem dosud napsala, pro jistotu uložím!!!
Takže, co dál?
Mohla bych si zacvičit. Mohla bych udělat nový design na fórum...
Kdo zná the GazettE, tak už asi ví, že ty fámy o novém singlu, nebyly jen fámy! A navíc ještě album! To jsou ale kluci šikovní. Já jsem věděla, že něco kutí, psali o tom na blozích! Dokonce i Kai se po dlouhé době ozval a dokonce přidal fotečku svých bosých nohou! (Ten má tak roztomilé tlapičky, ťu, ťu, ťu...)
Ehm, kde jsme to byli?!
Docela se na to těším. Ale víc by mě potěšilo, kdyby ohlásili, že před tím novým turné v Japanu, si udělají i malou zastávku v Evropě. (Jo, jasně sni dál!)
Taky mě napadlo, že bych si dnes mohla zase zkusit udělat nové schéma do telefonu. Už mám na to připravené super fotešky Kaie! Jííííííík! Chcete je vidět? Jasně, že jo!
WOW, HOT!!! To mi dělá schválně!!!
No nic, měla bych se zase rychle začít věnovat něčemu jinému.
Zajímalo by mě, čím si dneska naplním bříško... Ještě nevím ale snad na něco přijdu.
Musím se přiznat, že právě v této chvíli, jsem tak nějak roztomile unavená, (to je to vstávaní v půl šesté ráno, blbe!) Takže přemýšlím, že zapluji do peřin, vedle mojí šelmy a na chvilku si zdřímnu...
Tak se mějte všichni krásně a já se pokusím, ještě před dovolenou ozvat. Pak tu nebudu minimálně tři týdny!
Bye bye!!!

My Diary 8.7.11'

8. července 2011 v 12:38 | Sayuri Emi さゆり恵美


Zdarec lidičky, tak jsem se trošičku prospala po noční a hádejte co teď půjdu dělat.
Jdu rozfofrovat moje těžce vydělané penízky!! To zas budou nakupovací orgie!
Musím se vám svěřit s tím, co se mi dneska přihodilo. Když jsem dnes ráno po práci dorazila domů, vlastně jsem byla přivezena kolegou. Dostala jsem záchvat smíchu, jen co jsem vylezla z auta. Člověk by neveřil, jak málo mi stačí ke štěstí!
Kolega chudák, jen bezmocně kroutil hlavou.
A teď důvod, všeho toho veselí!
Holub! XDD (Ještě teď se směju, když si na to vzpomenu!)
Však jsem se taky řechtala celou cestu do bytu a to jsem šla prosím pěšky. Protože taková výsada, jako je výtah v našem ubohém domečku neexistuje.
Asi vás zajímá, co přesně mě na tom ptákovi pobavilo. (Nebo taky ne. O_o)
No prostě, vylezu auta a vidím na střeše obrovského holuba, jak kouká dolů se sebevražednými sklony! (Nemůžu si pomoct ale to bylo to první co mě napadlo.)
Tak na něj volám, "Neskákej! Všechno se dá nejak vyřešit!" XDD
Kolega si málem zlomil krk, jak se snažil zahlédnout toho sebevraha. Když viděl, že je to holub, tak jen kroutil hlavou. Zatímco já jsem se tam málem válela smíchy na zemi. Asi mi z té noční kapku přeskočilo...
Prostě by jste toho holuba museli vidět, jak tam tak stál na té římse a nakláněl se dolů!
Říkám kolegovi, "Ten pták chce spáchat sebevraždu!" No prostě mi hráblo. XDD

A to jsem se vám ani nepochlubila, jak jsem asi před dvěma týdny, mojí kolegyňce snedla banán. Přísahám, že do konce života si na to vzpomenu, kdykoliv vezmu do ruky banán.
Nejlepší na tom všem bylo, jak se mě úplně nevzrušeně zeptala.
"Chutná ti ten banán?"
A já na to úplně klidně.
"Jo, je dobrý."
A ona na to,
"Tak to je dobře, že to vím. Je totiž můj."
Můžu vám říct, že v té chvíli jsem myslela, že ho asi vyplivnu a dám jí ho zpátky! Každopádně, jsem jí život prodloužila minimálně o deset minut a pak ještě každému, komu to vyprávěla. Protože se smála, až brečela a já taky i když jsem byla červená i tam kde normálně červená nebývám! XD
A jak k té nehodě vlastně došlo? Jednoduše máme s kolegou takový ušlechtilý zvyk, že si navzájem neustále nosíme nějaké papú, jako je různé ovoce a zelenina a podobně. (Aniž by jsme se navzájem varovali!)
Takže, když jsem ten banán uviděla na tom stole, jak se na mě tak žlutě směje, myslela že je pro mě. NEBYL!!!

Jednou jsem se zamýšlela nad tím, jaký největší trapas jsem kdy zažila... Jeden bych měla a je fakt hustý! Ale tenhle byl taky dobrý! XDD
No nic lidičky jdu! Jdu utrácet!!! Ale ještě než to tu zabalím, mám tady pro vás jednu fotešku šelmy! Je z dnešního rána! Bestie hajala... ale tak roztomile, že jsem to musela vyfotit!



My Diary 6.7.11'

6. července 2011 v 14:02 | Sayuri Emi さゆり恵美


Zdravím a pozdravuji lidišky... Dneska je mi špatně a moje šelma se mi opakovaně snaží ukrást hodinky z nočního stolku. Samozdřejmě si přitom počíná velice "nenápadně!"
Jako by jí nestačilo, že už mi ukradla sponku do vlasů! Tu teď už asi čtyři dny nemůžu najít, jak jinak! Zase ji najdu až si koupím novou a jelikož si na tyhle věci moc nepotrpím, tak nevím kdy to bude a budu cpát vlasy do gumičky.
To je prostě pekelný tvor!
Stále ji podezírám z toho, že je to právě ona kdo tehdy spadl asi ze 190 cm výšky na beton, když byla ještě malé, slepé, blbé koťátko. Ta blbost jí totiž zůstala. A nebo si tu blbost pletu s něčím mnohem nebezpečnějším... ?
Asi bych se měla najíst a zvednout si tak náladu. Je mi ouvej a mám náladu pod psa.
Ať už je 25. července!!!
Já se z toho čekání zblázním!
Přemýšlím, co budu dnes dělat. Třeba bych mohla ještě nějak vylepšit blog. Možná bych mohla zveřejnit galerku.
Popravdě řečeno ani netuším co v ní je. Ale jsou tam nějaké wally, mojí vlastní výroby a pár dalších blbostí, co bych mohla zveřejnit.
Ale nejprve ze všeho jdu uklidnit, můj protestující žaludek!
Bye Bye...



p.s. Mimochodem, trochu jsem prolézala youtube a narazila jsem na tohle! http://youtu.be/yuvXk_y4Kdk Bohužel nemůžu vložit celé video a tak vám bude muset stačit odkaz. Je to záznam z Radia Jack s Reitou a jde tam o přání k narozeninám, pro nějakou fanynku z Itálie. Reita-kun je tam fakt zlatý!

My Diary 5.7.11'

5. července 2011 v 16:12 | Sayuri Emi さゆり恵美

Zdravím lidičky, dneska mám nějaký divný den... Asi to bude tím, že jsem ještě nejedla.
Hlavně, že si tady hraju s blogem.
Ale víte co to znamená? Že tento blog, skutečně začíná ožívat!
Tenhle blog mi chyběl! Jsem ráda, že už mám zase kde mrskat ty svoje žvásty a že se mám kde vykecat!
Všimli jste si, že mám menu? Jasně, že jste si všimli, to byl blbý dotaz.
Já mám fakt hlad a mluvím z cesty...
Bude nejlepší když se půjdu najíst! Můj žaludek už si musí myslet, že není můj a hlady se mi obtáčí kolem páteře. Už asi hodinu mi trpělivě klepe na bříško.
"Haló, nechceš se jít konečně najíst?!
Hlavně, že jsem si dneska nezapoměla zacvičit! Ale výsledky jsou už opravdu znatelné... Což je dobře! Musím bý smexy až pojedu na tu dovču!
No nic, balím to a jdu papat!
Ale ještě než odejdu... Mám tady pro vás animačku dne! He he, je cool, ne?
Bye bye...

Zlatonka

4. července 2011 v 16:47 | Sayuri Emi さゆり恵美
Čaute, ještě jsem neodešla, he he...
Tak mě napadlo, že sem dávám málo obrázků... Ne, že by nebylo z čeho čerpat ale po těch letech blogování, jsem se naučila dávat přednost spíše vlastní tvorbě...
Tak jsem se rozhodla, sem zase něco hodit!
TaDá! Představuji vám moji rybišku! V nadpise je sice napsáno zlatonka... (chtěla jsem nějaký zvučný název.)
Ale ve skutečnosti jí říkám jenom Ryba! A nebo když mám šišlavou náladu, tak jí říkám Yiba!
Prostě je to Ryba, no...
Pořád za ní chodím, ať mi splní přání a ona se furt jen třepotá, jako při epileptickém záchvatu ale jinak nic... Asi nebude kouzelná ale jinak je sladká! Ne, že bych ji chutnala... ale šelma by si jistě dala...

My Diary 4.7.11'

4. července 2011 v 16:10 | Sayuri Emi さゆり恵美



Dobrý děštivý den přeji všem. Tak a teď stručně! Byla jsem na kosmetice, zmokla jsem a rozvařila jsem špagety. Tak se mějte, páááá.
Ne, samozdřejmě že těch pár vět trochu rozvedu.To bych vám neudělala, abych vás tady alespoň na malou chvíli nenudila svými zážitky.

My Diary 3.7.11'

3. července 2011 v 12:48 | Sayuri Emi さゆり恵美

Sate lidičkové, je červenec a venku chčije! Taky se vám zdá, že venku vládne jakási ospalá nálada... Hmm, vlastně vládne i u mě doma.
Moje kóča se mi tady válí různě možně po bytě. Před chvílí, ležela vedle mě na posteli a tvářila se velice spokojeně.
Docela by mě zajímalo, jak se bude tvářit až odjedu do Itálie a ona bude celých 18 dní beze mě. Popravdě řečeno, obávám se že to budu snášet hůř než ona!
Doufám, že budu schopná se od ní odlepit, až budu odjíždět. Nebo ji nacpu do cestovky a budu předstírat, že je to můj oblíbený plyšáček bez kterého neusnu.
Jsem z toho trošku špatná, protože moje plány ohledně jejího hlídání se poněkud změnili a dělá mi to starosti. No, snad to nějak vyřešíme.
Dneska je fakt den na dvě věci! Prší a já se nudím ale nudím se tak nechutně, že se mi nechce nic! Nechce se mi ani do práce.
Jop, večer jdu zase do worku! A ještě k tomu už od šesti!!! Nééééé!
Už aby byla ta dovolená a pak prýýýýýýč z té pakárny, na 27 dní! To je užasný pocit! Za tu dlouhou dobu, asi zapomenu i pracovat! XD
Dneska mám náladu stejnou, jako je tento podmračený den! Takže, dneska ze mě nic vtipného nevypadne a to znamená, že bych tohle plácání měla zabalit a jít se najíst!!
Zdravím všechny a mějte se krásně a poslouchejte Rádio Kiss Morava! XD
Bye Bye...

My Diary 24.6.11'

24. června 2011 v 11:15 | Sayuri Emi さゆり恵美


Zdravím lidičky, jak jde život? U mě pohoda, jen už se nemůžu dočkat dovolené... No, na druhou stranu se toho i trochu děsím ale nebudu zacházet do detailů.
Dokonce mě to čekání přinutilo, zase začít psát tu moji slátaninu. Zabíjím tak čas! Ale je to dobře, protože moc ráda bych to jednou dopsala. Navíc při pohledu na Kaie, snad ani nejde odolat.
Pak se mi v hlavě začnou honit myšlenky... a v tomto případě, radši taky nebudu zacházet do detailů.
Už bych vážně měla dospět...
Konečně pátek! Víte co to znamená?
Že zítra bude sobota!
Konečně zase dva dny volna. A možná další dílek povídky, když zasednu do svého psacího křesla a budu chvilku civět na Kaie, určitě něco sesmolím. XD
Mimochodem, moje Rajče se konečně rozhodlo, že se začne červenat! To to trvalo! Už jsem myslela, že mu budu muset předvést stryptýz, aby se začalo něco dít!
A konečně! Už jsem spapala 8 rajčátek! A řeknu vám, není na rajčata vypěstované na vlastním parapetu, he he. (Přidám fotečku, musím se přece pochlubit!)

Šelma tady zase pobíhá, jako smyslů zbavená a občas slyším, jak mi v kuchyni morduje kartonovou krabici, ve které mi včera přišly nové cestovní tašky.
Jsem zvědavá, jak to tady bude vypadat večer, až se vrátím z práce. Kousky krabice se budou válet po celé kuchyni! Jsem si tím jistá! Znám svoji kočku!
Áhhh, měli by jste ji včera.... Moment! Krade mi sponku do vlasů!!!
...Tak jsem zpět. Měli jste ji vidět, jak včera do té krabice zahučela, rovnou po hlavě! Asi ji nedošlo, že je prázdná a hluboká. Ha ha Ha!
Tak jo, budu končit, páč jdu za chvilku do worku... Mějte se šmoulovatě a já se zase někdy ukážu.
Bye Bye...


My Diary 12.6.11'

12. června 2011 v 12:55 | Sayuri Emi さゆり恵美


Zdravím nedělní lenochy a lenošky... Taky se vám nechce nic, tak jako mě? A i přes to, že se mi nechce nic, jsem dnes uklidila celý byt... Samozdřejmě jen ten nepořádek, který je vidět na první pohled. Uklidila jsem dárečky, které mi moje milovaná šelmička nechala na své toaletě a vytřela podlahu. Rovněž společnou chodbu. Výsada lidí co bydlí v panelákových domech jako já!
A před malým okamžikem jsem musela uklidit ještě jednu nechutnou záležitost, kterou mi v kuchyni šelma zanechala.
Pokaždé když to udělá, mám sto chutí ji chytit a nacpat ji tu pastu proti chlupům do tlamy úplně celou, až by jí lezla ven i ušima! Ona ji totiž nesnáší a nechce ji, takže buď ji to musím cpát násilím a ona se se mnou pak půl dne nebaví a nebo po ni uklízet ten hnus! Ach jo...
Dneska mám špatnou náladu, protože večer musím zase do worku. Ach jo...
A tak jen tak plácám a stěžuji si... svému stínu... ♫♫♫ kdo mi podá kopretinu... ♫♫ kdo mi srdce zahřeje... ♫♫ když mám na něm závěje... ♫ tralala tralalííí, kutululům... Berte mě s rezervou, plííís!
Zdá se, že se moje hubnutí poněkud zpomalilo... Sakra! Tak kdy už musím v zrcadle koukat na ty moje špeky, tak ať jsou aspoň opálené... Pomalu ale jistě začínám chytat bronz! Yop!
No nic, budu končit stejně tady akorát plácám nesmysly... To dělá ten hlad, pak mi to nemyslí... Možná se pokusím o nějaký ten desing, jestli se mi bude chtít...
Bye Bye...

My Diary 9.6.11'

9. června 2011 v 18:19 | Sayuri Emi さゆり恵美


Zdravíčko sluníčka, jak se máte? Já se mám skvěle...
Zdá se, že mi ještě stále neklesla hladina serotoninu v krvi, to proto tak veselý pozdrav.
Mluvím jako wikipedie, co? Sayu-chan se zase naučila nové slovo a dokonce ví co to znamená... Fúú, ještě že máme tu wikipedii.
No tááák, zas tak blbá nejsem abych nevěděla co to je serotonin.
Pane jo, právě mi pod oknama projeli soptíci a dost pospíchali, že by někde hořelo?
Jo mimochodem, kdyby vás zajímalo kde jsem vzala ten sero-bla-bla, tak to bude tím, že jsem se tady ještě před malou chvíli, snažila o aerobic a posilování.
Opět jsem si ověřila pravdivost slov "Cvičení je mučení!" A obvzlášť, když vám při tom cvičení asistuje domácí mazlíček!
Už jste někdy zkoušeli posilovat břišní svaly, zatímco vám kočka s drápama jako šavle, čechrá vlásky na hlavě?! Velice výživné!
Příště nesmím zapomenout, nakopnout toho pekelného tvora do pozadí tak, že vykreslí oblouk doprostřed kuchyně a demonstrativně za ní prásknout dveřma!
Ehmm, mám hlad!
Jenže nemůžu jíst! Alespoň hodinku teď musím trávit ten aerobic! Neuvěřitelné čeho všeho je člověk schopen, jen aby zhubnul... Na štěstí se to vyplácí, jinak bych s tím už dávno sekla...
Dala bych si pizzu!
Mimochodem, dneska jsem byla v soláriu! Ještě se musím kapku opálit, než se odjedu smažit pod italské slunce!
Já mám ale vážně hlad!!!
Musím se nějak zabavit!
Líbí se vám moje rajče?! Ještě by mohly ty malé kuličky začít červenat a budu spokojená!
Lidičky loučím se s vámi a jdu obtěžovat moji lednici! Ještě že se nemůže bránit, he he! *devil eye*
Bye bye...

My Diary 8.6.11'

8. června 2011 v 17:30 | Sayuri Emi さゆり恵美


Sate lidičky, jak vidíte... rajčata ze španělska jsem ve zdraví přežila a tak vás tady můžu nadále rozptylovat. To jste neviděli jak jsem ty rajčata drhla, než jsem je snědla, he he. Prý když se to pořádně umyje, tak žádné nebezpečí nehrozí...
Od toho fiaska s okurkama, si teď připadám jako medvídek mýval! Všechno pečlivě umývám!
Divím se, že jsem si nezačala umývat ještě cukr se solí. Zrovna předevčírem, jsem se v práci s kolegyní bavila o tom, že od teď, každý kdo dostane průjem už si bude myslet, že umírá. XD
Etoo... přemýšlím, že by tento blog potřeboval nový kabátek. Mno, jestli narazím na nějaký obrázek, který na mě bude hlasitě volat "Mě, mě vyber si mě!" Tak třeba něco sesmolím.
Jinak nic zvláštního se neděje i když v poslední době nám tady v okolí lítají po obloze docela zajímavé blesky. Vydávají tolik světla, že bych si při tom mohla v noci číst knihu.
Lidi já se tak nudím, já chci aby už bylo 25. července! Víte co bude 25. července? Pojedu pááááá.... dalekóóóóó! Na dovolenou! Ale nejdřív ještě musím schodit těch přebytečných 8 kilo! Už se mi podařilo sundat čtyři... Jen tak dál!
Zase si tady jen tak plácám játra, tak mě neberte moc vážně. Známka toho, že se opravdu nudím!! Taky bych sem mohla občas přihodit nějaký obrázek.... hmmm.... Už to mám, ukážu vám moje rajče!
Musím si vymyslet nějakou zábavu! Hlavně nic co se podobá jakékoliv práci! Mohla bych cvičit, měla bych cvičit... Nechce se mi cvičit!!!
No nic, jdu... cvičit! XDD
Bye bye a zase někdy!!


 
 

Reklama