Březen 2011

My Diary 20.3.11'

20. března 2011 v 12:39 | Sayuri Emi さゆり恵美 |  My Diary
Hoja lidi, že vás sem ale chodí... No, je to lepší než před pár měsíci. Sice sem zatím chodí v průměru tak 8 lidí denně ale po roční odmlce se není čemu divit.
He he, zrovna jsem viděla jednu dobrou reklamu... Zato některé jsou táááák trapnééé a kýčovitééé! Jako třeba reklamy od telefonních operátorů nebo bank... To někdy nestačím žasnout.
Včera večer jsem koukala na Jojce na "Webmaster." Tam byly zajímavé reklamy. Některé reklamy fakt nemají chybu ale některé jsou úplně šílené.
Tak to bylo takové malé povídaní o reklamách.

Včera jsem dělala desing na blog mého synovečka a tak jsem hledala nějaké animačky, prostě nějaké blbinky na ozdobení menu a narazila jsem na jednu stránku, kde bylo od všeho trochu, ještě to nemám ani z daleka prohlídnuté, protože je tam toho moc. Ale narazila jsem tam na animačku která mě dostala. Tak jsem se rozhodla, že ji sem hodím... Viz. dole...
No, není CUTE?!
Jinak se u mě celkem nic zajímavého neděje...
Jsem ráda, že v Japonsku už se to uklidnilo i když likvidace škod, bude trvat ještě dlouho. Dočetla jsem se, že nové DVD a album od the GazettE, které měly vyjít 23.3 budou vydány mnohem později. To není nic nového ale co mě překvapilo je, že to prý vyjde až v prosinci tohoto roku. Tak nevím... podle mě je to moc dlouhá doba na to, aby to byla pravda.
Japonsko sice postihla velká katastrofa ale tak zle na tom přece být nemůžou, ne?!
No, nevím nevím ale mám pocit, že moje deníčkové zápisky už nejsou tak zábavné a vtipné jako dříve... asi už stárnu a dostávám rozum. XDD
Takže to balím a jdu se najíst. Mějte se krásně lidiškové a já se zase někdy ukážu...
Bye Bye...


My Diary 17.3.11'

17. března 2011 v 17:15 | Sayuri Emi さゆり恵美 |  My Diary
Zdravím lidičkové, jak se vede? U mě celkem normálka. Stále sleduji situaci v Japonsku a zdá se, že se situace přece jen pomalu uklidňuje, doufejme. Každopádně Japonsko stále potřebuje pomoc.
Zrovna jsem si všimla, jaké je téma týdne na blogu... "Kouření."
Zajímavé téma... S tímto neřádským zlozvykem mám své zkušenosti. A řeknu jen jedno, "Jsem ráda, že jsem toho nechala!"
Je to omezující a smradlavý zlozvyk a není na tom nic dobrého. Jestli si někdo myslí, že je to nějaká frajeřina, tak není! Frajeřina je s tím přestat!
Ano, ano, mluvím jako vyléčený kuřák. Nesnažím se nikoho přesvědčovat o výhodách nekouření, na to totiž musí každý přijít sám. Nemá smysl někoho nutit, aby přestal kouřit.
Protože ať už řeknete a uděláte cokoliv, nepodaří se vám kuřáka přesvědčit aby s kouřním praštil. Každý k tomu musí dojít sám a říct si, "Chci přestat!" Mluvím z vlastní zkušenosti.
Tolik k tématu týdne. A teď z jiného soudku...
Hmm, dneska mám poněkud upovídanou náladu a tak si tady budu dnes trochu plácat játra, takže koho nezajímají moje plky, ať to rovnou zabalí.

Předevčírem jsem koukala na nějaký dokument o žralocích, respektive o nějakém bláznovi, který se ze všech sil snaží lidstvo přesvědčit o tom, že žraloci nejsou jen bezduché žrací stroje...
No, nic proti jeho snažení ale myslím, že se mu zdřejmě tuhle jejich reputaci vyvrátit nepodaří.
Jak by taky mohlo, je všeobecně známo, že žralok je tvor postrádající jakékoliv sociální cítění. I kdyby jste si doma vychovali svého žraločka od miminka, krmili ho a rozmazlovali, jediné co ho bude zajímat, je "Jak asi chutnáš?" Při první příležitosti, by vám bez váhání ukousl nohu.
Už jste někdy viděli nějaké žraločí skupiny (Bože chraň!) Jako je tomu třeba u velryb, nebo delfínů, nebo dokonce i kosatek, které jsou mimochodem taky slušně vyzbrojení predátoři. Nebo snad žraločí matku s mládětem? Já tedy ne!
Přírodopisných filmů už jsem viděla hromady ale tohle jsem ještě neviděla. Zato už jsem viděla, jak větší žralok požírá menšího, takže kanibalismus jim není zrovna cizí.
Bylo zajímavé a taky celkem zábavné sledovat někoho, kdo se snaží zlepšit reputaci žraloků a přitom sám leze z vody, jakmile kolem něj začne kroužit tucet žraloků modrých. (Mě osobně by stačilo, vidět na hladině jednu žraločí ploutev a do vody by mě nedostali ani za zlatý prase.) Můžu říct, že tento dokument ve mě příliš důvěry ve žraloky nevzbudil.
Je jasné, že tito tvorové si tuto ošklivou reputaci zařídili sami a nahnáno z nich mají i jejich zastánci.

Tak jo, budu končit už jsem vás nudila dost, někdy se zase ukážu... Napadlo mě, že bych sem měla přihodit, sem tam nějaký obrázek... To ale budu muset nejdříve narazit na něco zajímavého...
Bye bye...

My Diary 14.3.11'

14. března 2011 v 23:10 | Sayuri Emi さゆり恵美 |  My Diary
Sate lidičky, zdá se že situace v Japonsku je stále špatná...
Já už nevím co si o tom myslet, nevím jestli vůbec má cenu myslet. Jsem z toho všeho smutná, celé dny na to myslím a přála bych si mít nějaké nadpřirozené schopnosti a mít moc s tím něco udělat, nějak pomoct.
Lidé v postižených oblastech teď potřebují základní potřeby k přežití! Mají málo vody, potravin... Kde sakra jsou nějaké ty zásoby a humanitární pomoc? Kde se courají?!
Já jsem poslala nějaké peníze na pomoc Japonsku a chci věřit, že jim to opravdu pomůže. Zatím se nezdá, že by se to tam s tou pomocí nějak hýbalo ale při katastrofě takového rozsahu, se asi není čemu divit.
Někdy žasnu, jaké bezcharakterní lidi tady mezi sebou máme...
Ok, ať už je k té jejich sobeckosti vedou jakékoliv důvody, tak prosím, ať si nesouhlasí s tím, že je třeba pomoci. Ale ať nás ostatní, kteří jsme ochotni přispět i z toho mála co máme, nenazívají hlupáky!!
To není hloupost, co nás k tomu vede, to lidskost a touha pomoci těm, kteří jsou v této chvíli ve větší nouzi než my sami.
Oni se taky nestarali, když přišli povodně, říkáte?
Podle mého názoru, přirovnávat naše povodně k jejich zemětřesení a vlnám Tsunami je pitomost! Naše záplavy byli podle našich měřítek strašné ale v porovnání s Tsunami jsou zanedbatelné! A to říkám já, co jsem záplavy zažila na vlastní kůži!
Tohle jsou všechno jen moje názory a úvahy a nikomu je nevnucuji, jesli s tím někdo nesouhlasí, jeho problém.
No nic, přestanu s úvahami a chci už jen říct... Modleme se, aby nedošlo k nejhoršímu!
Bye Bye...

My Diary 12.3.11'

12. března 2011 v 12:11 | Sayuri Emi さゆり恵美 |  My Diary
Ahojte lidičky, zdravím vás všechny.

Tak se zase po delší době ozývám. Nějakou dobu jsem tady nic nepsala ale to, co se včera stalo, prostě nemůžu jen tak nechat ležet a musím ze sebe dostat co cítím.
Když se včera ta katastrofa stala, dozvěděla jsem se asi patnáct minut potom. Byla jsem zrovna na internetu. Byl to šok a já jsem se modlila aby to nebylo příliš vážné, aby to bylo zase jen běžné zemětřesení. Ale bohužel nebylo.
Od včerejška sleduji, jak se situace v Japonsku vyvíjí a je mi z toho úzko.
Japonsko se stalo moji zemí číslo jedna a vždycky jí bude...
Včera se mi honily hlavou myšlenky, jako třeba, že zrovna tak zdvořilý a ušlechtilý národ, jako jsou japonci musí žít na tak nebezpečné části naší planety. Myslete co chcete ale neznám jiný národ, který by měl tolik zdvořilosti, slušnosti a smysl pro estetiku v těle, tak jako japonci.
Jasně, nejsou dokonalí ale to není nikdo.
Když jsem včera večer sledovala zprávy z BBC, nedokázala jsem to sledovat bez toho, aby mi šly slzy z očí. Stále na to myslím a nedokážu se soustředit. Ať už by podobná katastrofa zasáhla jakoukoliv zemi, také by mě to trápilo a bylo by mi líto těch lidí, kteří přišli o své domovy a hlavně své blízké. Ale Japonsko... to mě zasáhlo opravdu hodně.
Kdybych tam teď byla, snažila bych se pomáhat, dokud bych nepadla ale co můžu dělat, tady odsud...
Můžu jen čekat na další zprávy a modlit se za Japonsko.
Ale oni jsou silní a schopní a to co se stalo, je ještě posíli, to vím a držím jim palce!